Kdo jsem - můj životní příběh.

Jmenuji se Lukáš Štěpják, bydlím v Hradci Králové. Narodil jsem se v r. 1997 jako docela normální a zdravý kluk. Vyrůstal jsem a žil jako většina dětí a vrstevníků s mými rodiči a starším bratrem. 4. června 2005 jsem přišel při vystupování z vlaku ve stanici Dlouhé Dvory ne vlastní vinou o obě dolní končetiny ( rozjel se vlak )... Tímto dnem se mi i celé mé rodině během pár okamžiků změnil celý život ... Nejsem ale z těch, který by to vzdal bez boje nebo se vymlouval či si stěžoval na osud ...   Co se stalo nezměním a život jde dál ...

V době nehody jsem pomalu končil první třídu na ZŠ. Pak jsem skoro rok pendloval mezi nemocnicemi, lázněmi, rehabilitacemi, občas i do školy, ale i přes snahu paní učitelky a všech okolo, byl vozík a pohyb po škole tak problematický, že jsem musel změni školu. V nové škole, kterou mám mj téměř před domem to fungovalo asi dva roky a pak opět jak se třída více stěhovala po učebnách začali problémy a já musel opět měnit školu. Naštěstí se v potřebnou dobu otevřel v Hradci ve specializované školce a škole Prointepo i druhý stupeň a já tak mohl 5. třídu a posléze celý zbytek školní docházky absolvovat již zde.

Po ukončení základní školy jsem úspěšně absolvoval a ukončil obchodní akademii v Janských Lázních. Zde jsem se seznámil se sporty - florbalem a lyžováním na monoski ( nutno přiznat, že více než studiu jsem se více věnoval samotnému sportování - ale zatím jsem u těchto sportů zůstal až doposud )...

Proklikem na obrázek konkrétního sportu na úvodní stránce nebo přímo v menu či klikem na podtržený text v tomto odstavci se dostanete přímo na konkrétní stránku daného sportu i fotogalerie !!!

Nedílnou součástí mého sportování a života je také kromě tréninků také cvičení, posilování, rebilitace, nácviky chůzí aj. Rehabilitovat a učit se chodit se znovu chodit jsem začal asi půl roku po nehodě a chůzi trénuji doposud. S přibívajícím věkem a váhou mi chůze o berlách dá čím dál více zabrat, proto se pohybuji raději na mechanickém aktivním vozíčku. Většinou rehabilituji v Rehabilitačním centru  Crimed v Poděbradech, kde mne vždy podle potřeby dají do kondice.  Jinak chodím pravidelně do posiloven v  Hradci Králové.

Po ukončení střední školy jsem nějakou dobu hledal vhodnou práci. Nějaké nabídky jsem sice dostal, ale realita, vozíček, doprava do a z pracoviště, zdravotní stav a řada dalších věcí okolo osoby ZTP vše celkem dost omezovalo. Lepit kytičky nebo něco modelovat s keramikou není pro mne. Proto se již několik let snažím průběžně vzdělávat v administrativních a grafických pracích na počítači. Pracuji s MS office, Corelem, Photoshopem i Pinacle studiem Upravuji fotky i videa, pomáhám s grafickými návrhy. Učím se jednoduché účetnictví a co je potřeba.

Již řadu let se snažím alespoň trochu pomáhat i jiným. Účastnil jsem se řady charitativních akcí, sportovních exhibicí a ukázek či propagačních akcí. Teď se snažím pomáhat již spíše organizačně a materiálně.

Jako snad každý člověk mám své záliby a koníčky. Už jako malý prcek jsem hrál hry na na PC - nejčastěji s bráchou nebo s mámou. Postupně s věkem již hraní her není tak aktuální a v současnosti hraji již jen občas ( hry vystřídala přítelkyně - aktuálně již pár let je to moje největší záliba... ). Trvalou zálibou je rekreační a kondiční sport ( vyjma florbalu a nově šipek ). Sportuji hlavně pro zábavu a potěšení. Vlastním řidičák a mám ve svém Dokkerovi speciálně upravené ruční řízení. Občas musím doma pomáhat jak s vařením tak i s nádobím ( koš vynášet nemusím, to natrvalo  "vyfasoval" brácha ). Párkrát jsem se také proletěl ve větším letadle s pozváním do kokpitu, chvíli jsem si vedle pilota v ultralightu i zapilotoval. Miluji lyžování a jízdu na monoski. Jezdím hlavně v Krkonoších na trase Medvědín - Sv. Petr.

Rád plavu - něco jako "čuba styl " a protože většinou nedosáhnu na dno, tak ve vodě občas vypadám jako nějaká bójka houpající se na hladině. I když již nehraji aktivně hokej, rád zajdu na zápasy. Fandím Hradci a dobrému výkonu, klidně zatleskám za pěkný sportovní výkon i soupeři ( byl jsem dlouho dobu Mechovák hrající za perníkáře a to dokonce ve dvou sportech ).

 V loňském roce (2021) jsem objevil elektrický pohon vozíčku a podařilo se mi ho i pořídit. Díky jemu jezdím s přílkyní nebo kamarády na delší vyjíždky do přírody i okolo Hradce nebo třeba na nákupy a pod.